Comentarii (0)

De Om, 22.2.2012 23.24

Sfaturi pentru incepatori AJ , dar poate va fi apreciat chiar si unul care a fost deja împărţită.

Cum să SPLITBOARD.

Comentarii (0)

De Om, 20.12.2011 20.32

O excursie la Dachstein ar fi fost perfect, dar pentru o excursie mica la frumuseţea de frotiuri. Serii, která předčasně ukončila mojí splitovou sezónu a nabourala i tu lezeckou…

Po výstupu feratou, kochačce na vrcholu, sestupu s asistencí partičce, jejíž někteří členové byli v horách zřejmě poprvý a nevěděli ani jak slaňovat, následoval sjezd. Úvodní prudká část pod feratou byla  v závětří a tudíž se zde nacházel sníh – super sjezd na několik oblouků. Dál už sněhový podmínky měly daleko k ideálním – ztvrdlý muldy, zářezy a krusta, po prašanu nikde ani stopy. A tady se stala chyba – neodhadnul jsem rychlost na mizernym povrchu a najel do žlabů ve velký muldě, naivně si myslíc, že jimy projedu. Chyba lávky – zářezy byly jak z cementu, špička prkna se do nich zapíchla a už letím přes hlavu – překvapivě se špičkou splita pořád uvězněnou ve sněhu.

Prkno se nezlomilo jen přetočilo a pružně ohnulo, nejslabším článkem řetězce se ukázalo být zadní koleno, který se taky tak trochu přetočilo spolu s prknem – to vše za jeho podivnýho zakřupání. Tělem projela ostrá bolest následovaná představou vrtulníku, který mě odváží do údolí. Vysoukal jsem se z nemilé pozice a zkusil vstát. Noha překvapivě držela. Mezitím dorazili ostatní a ptali se jestli potřebuju pomoc. Vyndal jsem obinadlo z lékárny, stáhnul koleno a pomalu jsme pokračovali ve sjezdu. Následoval přechod do lyžařský polohy, a několikahodinový sestup po náhorní plošině (Kdo zná vápencový pohoří s nekonečnými „krátery“ ví o čem to je). Nakonec jsme po menším bloudění šťastně dorazili ke sjezdovkám Dachsteinu a kolem 9 večer po nich dojeli až na parkoviště.

Ráno se probouzím u Oskara s kolenem velikosti menšího kopačáku, s nohou nejde skoro hýbat, natož se na ní postavit. Následuje 1. vyšetření na Bulovce, po několika týdnech otok splaskne a nohu jde používat. Po několika  měsících (v půlce května) pořád kulhám – noha nejde propnout o několik stupňů. Následuje kolotoč doktorů z nichž první –Mudr. Filip Hebelka mě chce ihned poslat na artroskopii (zřejmě jeho oblíbenou operaci). Když se od známých dozvídám, co tahle legrace s nevinnou zkratkou AS obnáší – drény, odsávání hnisu z kolene , vyndavání drén, měsíce rehabilitace a to vše za nejistým výsledkem přištepovanýho kousku menisku, který se stejně může kdykoliv utrhnout (nadcházející lezecká sezóna odepsána),  rozhodnu se hledat jiný řešení…

Naštěstí mám kamarádku Renču, která mi zařídí vyšetření na CT, se kterým obcházím další 3 ortopedy, sečtení názorů většiny rozhoduje o tom, že přestože vazy byly natržený, a meniskus může obsahovat trhlinu, operace je příliš ukvapený a nejistý řešení. Nikdo z doktorů mi neporadil to co matka (ty mají nakonec vždycky pravdu) – zajít si za rehabilitační doktorkou. To jsem udělal, prošel pár návštěv a cviků v rehabilitační ordinaci. Po necelym měsíci cvičení už šlo koleno propnout. Není ještě úplně nejsilnější, určitě by to chtělo s nadcházející sezónou zopakovat pár posilovacích cviků… Ale výsledek určitě lepší než jakákoliv operace!

Poučení z příběhu je jasný: Nenechte se nikým uvrtat do něčeho co se vám nezamlouvá, i když má dotyčný titul Mudr. Nebo si aspoň ověřte co to obnáší a jaký jsou alternativy léčby…