In Chamrousse, vond ik mezelf terug als afgevaardigde. Vóór onze aankomst kwam meer dan een meter sneeuw, a tak chvíli hledáme místo kam píchnout náš dlouhý bus – ve svahu klouže pomalu dolů, nakonec seženu bagristu, který odhrne rovný plácek. Lidé jsou ubytováni, vše běží hladce, počasí je krásné, přesto je v zájezdu velké procento remcalů a věčných nespokojenců. S tím se však nedá nic dělat, zbývá jen nenechat si zkazit náladu a užívat hor.

V úterý už je na čase vyrazit na kopec – nabízí se Grand Van 2440 mnm a Grand Sorbier. Ráno ještě vezmu jednoho klienta se zánětem oka k doktorovi. Poté se vyvezu lanovkami a kabinkou na nejvyšší bod střediska, sjedu na opačnou stranu k jezerům, pod nástupem potkávám starší pár (dle vrásčitých tváří cca 70 let). Ptám se na jejich názor na Sorbier – paní se jeví dost zkušeně, upozorňuje, že momentálně bude lavinózní, koncem týdne by však mohl jít. S šibalským úsměvem říká, že nahoře je dobrá sjezdová pasáž, prkno prý budu muset dát při výstupu na záda…

Pro dnešek tedy Grand Van. Staří nandavají hřebeny už v nástupu – sklon se mi zdá velmi mírný, nicméně není nad zkušenosti a proto dám železa také hned . Cesta je dobře prošláplá,  nejprve vede mírným stoupáním do skalnatého průsmyku. Bez maček bych na čerstvě utemovaném sněhu určitě sklouzával, jsem rád, že je mám. Zanedlouho jsem v sedle. Stopa tady mírně zatáčí na náhorní rovinu, obchází jakýsi velký kotel, přede mnou se tyčí bílý svah vedoucí až na hřeben. Za dvě hodiny jsem nahoře, skalnatý vrchol se tady nezlézá. Kochám se výhledem, super počasím a zkoumám protější vrchol Grand Sorbiera, kam bych mohl vyrazit příště. Vrcholové partie vypadají velmi strmě, sněhu je ve výšvihu na hřeben momentálně opravdu dostatek. Pojídám chleba se salámem, mezitím se tu vystřídá asi 10 skialpinistů.

Následuje sjezd. Na sněhu je už krusta, žádný prašanový požitek se nekoná. Ve strmější horní části mi na krustě podklouzne zadní hrana, takže její velkou část sjíždím po zadku. Trochu v duchu nadávám na svůj měkký splitboard, který se příliš nehodí do věčně tvrdých alpských podmínek.  Zajímavý poznatek z tůry je, že někdy může být výstup lepší zážitek než vlastní sjezd…

Lees originele blogpost